Informace o nás
Založení a první kroky (1884 - 1900)
Sbor dobrovolných hasičů má v dnešní společnosti jako důležitá společenská organizace své nezastupitelné místo.Jejím hlavním posláním je ochrana státního a soukromého majetku před nebezpečím požárů a jiných živelných pohrom, jak to dokazuje i bohatá a dlouhá historie hasičského hnutí.První české dobrovolné hasičské sbory vznikaly již v druhé polovině 19. století za Rakouska-Uherska a své důležité poslání plní i dnes i když ve zcela jiných podmínkách. Na Plzeňsku si krásná a ušlechtilá myšlenka hasičstva začala úspěšně razit cestu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, přibližně dvacet let po založení prvního českého požárního sboru ve Velvarech (1864). Tak například ve Spáleném Poříčí byl založen požární sbor v r.1878, ve Starém Plzenci a ve Skvrňanech v r.1880, v Dýšině a Blovicích v roce 1882, ve Šťáhlavech v r.1884. Nezvěstice tehdy byly nevelkou obcí s převážně zemědělským obyvatelstvem. Občané pracovali rovněž v místě: buď na dráze, když byla obcí vedena nově vybudovaná železniční trať z Plzně do Českých Budějovic, nebo v místní cihelně. V roce 1900 žilo v Nezvěsticích a v osadě Olešné, která s nimi tvořila správní jednotku, 612 obyvatel. Během 19. století byly Nezvěstice postiženy několika zhoubnými požáry. Např. v r. 1849 shořel celý statek u Cacánů (č.7) se všemi budovami, v r. 1866 při vůbec největším požáru v dějinách obce statek Nekolů, Martinů a řada budov v sousedství (podrobně o tomto požáru informuje přiložený výtah z pamětní knihy J.Tyla). V roce 1868 hořelo u Ševců (č.36), v r. 1871 u Martinů (č. 27). Do konce století vyhořela pak ještě obytná stavení a chlévy u Prokšíků v Olešné č.12 (1885) a u Vrbů (č.4 - 1898). Snad i tyto události přispěly k tomu, že obětaví nadšenci založili 14.června 1884 podle vzoru prvních sborů, které již tehdy v českých zemích existovaly, Sbor dobrovolných hasičů v Nezvěsticích. Byl to s největší pravděpodobností vůbec první spolek, který v obci vznikl. Hlavní zásluhy o jeho založení měl starosta obce Václav Krňoul, který se stal starostou sboru. Zakládajícími členy byli:
Jan Tyl, nezvěstický mlynář, první velitel sboru (až do r.1897)
Josef Šimek, domkář v Nezvěsticích, jednatel sboru až do r.1905
Václav Krňoul, rolník z Olešné, lezec, náměstek velitele
František Nekola, rolník a hostinský v Nezvěsticích, lezec
Josef Říha, mistr kolářský z Nezvěstic, stříkačník
Václav Soukup, listonoš z Nezvěstic, stříkačník
Josef Vyleta, lesní hlídač z.Nezvěstic, stříkačník
Václav Zikmund, okresní cestář z Nezvěstic, lezec.
Dále jsou v členské matrice vedeni jako zakládající členové Jan Bláha, Josef Hach, Jan Rajchl, Bernard Slánský, František Soukup, Josef Soukup, Jan Šlezingr, Václav Šlezingr a Václav Tolar.
Nezvěstický hasičský sbor patřil spolu se sbory ze Šťáhlav, Starého Plzence, Dýšiny, Plas a Radnic k prvním sborům Plzeňské župní hasičské jednoty a když po vzniku dalších sborů byla tato župa rozdělena na několik menších žup, byl zařazen do župy Podkokšínské. Župním dozorcem se v této župě stal nezvěstický velitel J.Tyl. Začátky nebyly lehké, chyběly finanční prostředky. Jen za čtyřkolovou dvoucylindrovou ruční stříkačku a ostatní potřebnou výzbroj bylo třeba zaplatit téměř 1 800 zlatých. Zakoupená stříkačka byla dána do užívání po tehdy nezbytném vysvěcení v září 1884. První požár, k němuž byli nezvěstičtí hasiči voláni, vznikl 15.dubna 1885 ve Šťáhlavech. Oheň, který založily děti, zničil tehdy pět obytných domů, tři stodoly a několik chlévů. V tomtéž roce vyjížděli k požárům ještě devětkrát, např. 20.května do Skořic, 26.října do Blovic. V r.1889 se zúčastnil nezvěstický sbor hasičského sjezdu ve Šťáhlavech, prvního veřejného cvičení sboru v Sedlci a veřejného cvičení dobrovolných hasičů v Čížkově. V r.1891 se 12.7. konal v Nezvěsticích sjezd Plzeňské župní hasičské jednoty. Při této příležitosti předvedl nezvěstický sbor veřejné cvičení, za něž se mu dostalo za přítomnosti všech hodnostářů jednotlivých sborů Plzeňské župy pochvalného uznání od župního předsedy R.Metzenaura. Nezvěstický hasičský sbor pořádal v obci také různé společenské a kulturní akce. V roce 1894 to byl první hasičský bál, jehož čistý výnos byl věnován pokladně sboru. Hasiči byli rovněž nadšenými divadelními ochotníky a brzy si pořídili vlastní divadelní knihovnu. Do své divadelní sborové pokladny věnovali např., jak čteme v zápise ze dne 31.12. 1896, čistý výtěžek silvestrovské zábavy. Trvalý zájem o ochotnické divadlo byl příznačný pro jejich kulturní činnost až do padesátých let 20.století.
Od počátku 20. století do konce 2. světové války (1900 - 1945)
0 činnosti během těchto téměř padesáti let se dochovaly zápisy ze schůzí pouze pro některá období, takže si o práci nezvěstických hasičů v této době můžeme udělat jenom málo konkrétní představu. Nejsou k dispozici ani úplné údaje o zásazích při požárech. Víme, že vedle udržování požární techniky v pohotovosti a konání hasičských cvičení a interní vzdělávací činnosti se podíleli na kulturním a společenském životě obce zejména pořádáním divadelních ochotnických představení, ale též plesů, staročeských májů a účastí uniformovaných skupin hasičů na různých slavnostech apod. První světová válka přirozeně poznamenala i činnost nezvěstického sboru, jehož mnozí členové byli na frontě. Počet členů během války klesl, sbor plnil pouze své základní povinnosti. Po vzniku samostatného Československa se aktivizovala i činnost hasičů, kteří se opět začali ve větší míře podílet i na kulturním a společenském dění v obci. Ze zachovaných zápisů se dovídáme o jejich soustavné péči o požární techniku, o zajišťováni pomoci místních majitelů nákladních aut při dopravě stříkačky k požárům, ale také o selhání stříkačky při hašení požáru domu č.22, které pak vedlo k ostrým sporům ve výboru a rezignaci některých funkcionářů. Zajímavé je, že již v r.1932 bylo utvořeno družstvo žen - dvanáctičlenný tzv. ženský odbor. V pozdějších letech v některých údobích spory mezi funkcionáři hasičského sboru i jejich vzájemné intriky velmi ztěžovaly práci výboru a činnost celého sboru. Období okupace a Protektorátu Čechy a Morava svými zákazy schůzovní činnosti a shromažďováni opět značně omezilo činnost sboru. Byla zakázána vzdělávací činnost a na schůzích se smělo jednat jen o otázkách technických. Zápisy ze schůzi se nesměly pořizovat. Jednou z povinností nezvěstických hasičů bylo jezdit při ohlášení náletu se stříkačkou do Plzně.
Od osvobození Československa do r.1964
Po osvobození Československa Sovětskou armádou a Spojeneckými vojsky obnovily s velkou aktivitou , činnost Němci zakázané politické a zájmové organizace a začaly s nadšením pracovat i nově založené společenské organizace. Rovněž Svaz dobrovolných hasičů začal opět všestranně rozvíjet svou činnost. V nově formulovaném slibu vyjadřovali členové hasičského sboru věrnost Československé republice i závazek plnit za všech okolností své hasičské a občanské povinnosti:
"Slibujeme při všem, co je nám svato a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme věrně sloužit své vlasti, republice Československé a svůj život ochotně dáme za její obranu a za její svobodu. Slibujeme, že budeme poslušni prezidenta a vlády Československé republiky, všech zákonů a nařízení, hasičských stanov a řádů vždy a všude i v nebezpečí, všech nadřízených činovníků a bez odmluvy plniti jejich nařízení, bez váhání a bez odporu. Slibujeme, že budeme tělem i duší připraveni pomoci bližnímu, že budeme druh druha milovati, k sobě bratrsky věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti, jak. nám káže mužná čest vědomí povinností občanských a hasičských. Tak slibujeme!"
Nezvěstičtí hasiči cílevědomě zaměřovali svou činnost na vytvoření takových podmínek, aby mohli v případě potřeby úspěšně plnit svou základní povinnost při ochraně svých spoluobčanů. Počet činných členů sice stoupal pomalu (v r.1949 měla organizace 19 činných a 208 přispívajících členů), ale i za této situace byl vykonán velký kus práce. Každoroční činnost požárního sboru, jak se postupně ustálila., byla značně rozsáhlá a rozmanitá. Zahrnovala především údržbu výzbroje, výstroje a požární techniky, nácviky a námětová cvičení k osvojování a udržení taktických požárních návyků. Konaly se soutěže požárních družstev, na kterých později vedle družstva mužů nechyběla ani dorostenecká a žákovská družstva. Byly udržovány v použitelném stavu tři vodní nádrže, jejichž pravidelné čištění vyžadovalo mnoho brigádnických hodin. Byly konány pravidelné preventivní prohlídky obytných domů v obci, organizovány protipožární žňové hlídky, noční výmlaty a požární hlídky při nich. Hasičský sbor se různými akcemi podílel i na společenském životě v obci. Hlavní pozornost byla stále věnována údržbě, obnově a modernizaci požární techniky. V r.1946 byla provedena v hasičské zbrojnici elektroinstalace, v r.1948 byl zakoupen pro potřeby sboru první automobil FORD za 66.000,- Kčs. Hospodářská záložna v Blovicích poskytla k tomuto účelu půjčku 30.000,- Kčs na směnku podepsanou předsedou sboru F. Nekolou a 10 spoluručiteli. K zásadním změnám v činnosti hasičských sborů došlo v roce 1951 , kdy podle zákona , MNV přebírá veškeré náklady na potřeby hasičského sboru.Nový zákon rozdělil sbor hasičů na dvě složky.Hasičský sbor , kde byli činní členové a podléhali přímo národnímu výboru , kterému za činnost zodpovídal velitel a na Místní jednotu československého hasičstva , kde byli členové přispívající.Toto rozdělení ,ale většinou přineslo zhoršení činnosti sboru.Proto také v roce 1953 došlo k vydání nového zákona , který znovu sjednotil sbor i jednotku a všechny členy činné i přispívající.Byl zrušen název Dobrovolný hasičský sbor , nový název zněl Československý svaz požární ochrany. V roce 1951 věnovali členové sboru mnoho času adaptaci hasičské zbrojnice, kde bylo nutno zbourat jednu příčku a nahradit podlahu z udusané hlíny betonovou podlahou, údržbě stříkačky a ostatního hasičského nářadí. V r. 1952 byl v rámci reorganizace okrsků blovického okresu nově utvořen 7.okrsek, jehož členem se stal nezvěstický požární sbor spolu s požárními sbory Žákavá, Milínov a Želčany.V tomtéž roce členové sboru vyrobili brigádnicky nová vrata k hasičské zbrojnici a vlastními silami bez jakékoli mechanizace vyčistili požární nádrž pod bývalým hospodářským družstvem. Nejdůležitějším a nejnáročnějším úkolem, kterému věnovali požárníci hlavní pozornost během osmého desetiletí existence své organizace, byla stavba nové hasičské zbrojnice. Podmínky pro garážování požární techniky a uskladnění výzbroje a výstroje, která byla stále ještě ve velmi stísněných prostorách bývalé obecní pastoušky, byly naprosto nevyhovující. Tím méně, že se hasičská technika stále modernizovala a hasičský sbor již měl nový požární automobil Tatra 805, který nahradil starý trofejní automobil typu Ford. Výbor místní jednoty ČSPO již od r.1953 usilovně hledal vyhovující řešení. Uvažovalo se např. o adaptaci staré stodoly u Slánských. Tato otázka byla ještě v r.1956 předmětem jednáni s funkcionáři místního národního výboru, kteří byli přizváni na členskou schůzi místní jednoty. Byly znovu zvažovány možnosti, výhody a nevýhody tohoto řešení. Z nejaktivnějších členů místní jednoty ČSPO byla vytvořena tříčlenná komise, která se měla intenzivně otázkou nové požární zbrojnice zabývat. Nakonec bylo od přestavby stodoly, jako od málo uspokojivého řešení upuštěno a bylo rozhodnuto postavit za vydatné pomoci místního národního výboru v Nezvěsticích a okresního národního výboru v Blovicích zastoupeného při jednání náčelníkem OIPO por.Hofrichtrem úplně novou požární zbrojnici, na tehdejší dobu velmi moderní. Se stavbou bylo započato v roce 1957 a finanční rozpočet činil 99.800,- Kčs. Stavba se stala prvořadou záležitostí. všech požárníků i mnohých brigádníků z řad občanů a přes určité počáteční problémy a nedostatky pokračovala velmi úspěšně. Hrubá stavba byla dokončena v r.1958. V roce 1959 bylo započato s vnitřními úpravami, na kterých požárnici odpracovali 1632 brigádnických hodin. Práce pokračovala i v dalších letech. Celkem bylo na stavbě odpracováno zdarma 5335 brigádnických hodin. Je třeba vzpomenout příkladné práce brigádníků důchodců Aloise Němce a Vojtěcha Kubíka, ale i pracovníků, kteří stavební práce řídili a zajišťovali vše potřebné a současné se na těchto pracích podíleli - Antonína Černého, Františka Šmolíka a Václava Skaly a dalších brigádníků z řad nejmenovaných občanů. Stavba požární zbrojnice byla ukončena v r.1960 a život v ní se rozbíhal plným tempem. Stále bylo co vylepšovat, opravovat a udržovat. Druhým důležitým a stálým úkolem nezbytným pro udržení zásahové pohotovosti byl systematický výcvik družstev a jejich účast na soutěžích a cvičeních. Např. v r.1949 se sbor zúčastnil tří okrskových cvičení. V r.1953 bylo poprvé v historii požární ochrany v Nezvěsticích ustaveno družstvo žákovské mládeže, které se představilo veřejnosti v okrskovém kole soutěže dobrovolných požárních sborů v Nezvěsticích 19.7.1953. Mezi 19 sbory zde obsadili nezvěstičtí muži druhé a žáci první místo. Obě družstva postoupila do okresní soutěže v Klášteře 30.srpna 1953, kde se umístili muži na šestém a žáci na prvním místě. Žáci postoupili do krajského kola, kde obsadili 11.místo. V r.1959 byly vyhlášeny 4 cvičné poplachy pro členy dobrovolného požárního sboru spojené s námětovým cvičením na předem vybraný objekt. Požární družstva se zúčastnila okrskové a okresní soutěže. Později byly soutěže družstev stále obsazovány nejméně třemi družstvy - mužů, dorostenců a žáků, která se střídavými úspěchy postupovala do okresních kol. V r.1960 postoupilo do okresního kola v Přestavlkách družstvo žáků a dorostenců. V r.1963 se stala MJ ČSPO pořadatelem okrskové i okresní soutěže, které se konaly na nově vybudovaném stadionu TJ Sokol Nezvěstice a byly vzorně organizačně připraveny. Tři soutěžní družstva našeho sboru - muži, dorostenci a žáci - svými výkony dobře reprezentovala vysokou úroveň požární ochrany v Nezvěsticích. Zásahů při požárech nebylo v tomto období mnoho. V r.1959 se členové sboru zúčastnili likvidace požáru obilí u železniční trati v Nezvěsticích, lesního požáru u železniční trati do Rokycan, na Rohatce u Zdemyslic a ve Střížovicích. Významné místo v činnosti požárníků mají oslavy výročí založení sboru dobrovolných hasičů v Nezvěsticích, které se konají pravidelně po 5 nebo 10 letech. Jejich hlavním cílem je zhodnocení činnosti organizace za delší období a seznámeni veřejnosti s odbornou vyspělostí požárníků a požární technikou na ukázkových cvičeních. 65. výročí založení hasičského sboru v Nezvěsticích bylo oslaveno řadou akcí. Po cvičném poplachu dne 3.června bylo předvedeno v prostoru potoka u Říhů ukázkové námětové cvičení a odpoledne se konalo okrskové cvičení hasičských družstev. V srpnu bylo ještě provedeno noční ukázkové poplachové cvičení na Vartě, kde byl imitován požár. Ukázku zásahu při požáru předvedly hasičské sbory z Nezvěstic a ze Žákavé. Přes pokročilou noční hodinu přihlíželo cvičení mnoho občanů z obou obcí. Oslavy 70.výročí svého založeni zahájila požární ochrana v Nezvěsticích 25.-26. září 1954 vzpomínkovým večerem věnovaným historii požární ochrany v Nezvěsticích a promítání filmu k tomuto tématu. V neděli pokračovaly oslavy slavnostní schůzí a odpoledne soutěží požárních družstev. Oslavy byly zakončeny taneční zábavou. Během celého následujícího týdne měli nezvěstičtí občané ještě možnost shlédnout výstavku s požární tématikou. Oslavy osmdesátiletého trvání organizované požární ochrany v Nezvěsticích v květnu 1964 byly důstojnou přehlídkou úrovně požární ochrany.Tento rok byl významný v celostátním měřítku, neboť uplynulo 100 let od vzniku prvních českých hasičských sborů na území republiky. Naše jednota se rovněž zúčastnila celokrajských oslav tohoto výročí, které probíhaly v Plzni. V účasti na brigádách patřili požárníci k nejaktivnějším složkám Národní fronty. Vedle velkého počtu hodin věnovaných údržbě Požární techniky a stavbě nové zbrojnice odpracovali mnoho hodin na brigádách při sběru odpadových surovin, na akcích "Z" apod. Společenský a kulturní život v obci obohacují požárnici různými akcemi. Od r.1947, kdy uspořádali první poválečnou masopustní veselici a první požárnický ples, organizuji každoročně pouťové a posvícenské taneční zábavy, plesy a jiné podobné akce. Finančního výtěžku z těchto akcí používají k vylepšování technického vybaveni sboru. Velký ohlas měly první poválečné staročeské máje, které byly uspořádány v r.1950. Když byly v r.1960 při reorganizaci správních územních celků v ČSSR vytvořeny nově větší administrativní jednotky a v rámci nově utvořeného Západočeského kraje nahradil okres Plzeň-jih několik menších dřívějších okresů včetně blovického, byla provedena i reorganizace okrsků ČSPO. Nezvěstice se staly střediskovou obcí 13.okrsku, jehož dalšími členy byly místní jednotky ČSPO v Milínově , Žákavé , Zdemyslicích, Vlčtejně a v Chlumu. Dobrá práce se odrazila i v růstu členské základny. Počet činných členů se v roce 1962 zvýšil na 64. Zvlášť potěšitelné je, že o práci v požární ochraně projevili zájem především mladí lidé.
Od roku 1965 do současnosti
V souvislosti s neustálým technickým rozvojem proniká věda i do požární ochrany a vědeckých poznatků se stále více začíná využívat, zejména při lokalizaci a likvidaci požárů. S tím souvisí zvětšování nároků na příslušníky zásahových jednotek, především na jejich velitele. Proto jsou pro ně organizována povinná rozsáhlá školení v Ústřední škole požární ochrany v Bílých Poličanech, kde získávají důležité poznatky z oblasti požárnické techniky, kultury hašení požárů, organizace a řízení nasazení sil a prostředků a preventivní činnosti. Na základě rozhodnutí orgánů ČSPO, že se školení musí zúčastnit všichni velitelé zásahových jednotek střediskových obcí, se zástupce nezvěstického sboru zúčastnil školení v r. 1965.
1966 - 1970
První pozitivní výsledky se dostavily v následujícím roce, kdy nezvěstický požární sbor musel zasahovat celkem třikrát. Poprvé u požáru železniční vagonu se sklem, kdy přestože byl zásah proveden bleskově a požár byl brzy lokalizován, vznikla škoda 27.000,- Kčs. Díky včasnému zásahu u druhého požáru v objektu JZD zde hmotná škoda nevznikla. Třetí byl zásah při požáru chaty na katastru obce Šťáhlavice. Při příjezdu požární jednotky již byl požárem zachvácen celý objekt a z hořícího objektu nebylo možno nic zachránit. Především bylo nutno zabránit rozšíření požáru na ostatní objekty v jeho těsné blízkosti. V r.1966 si družstva mužů a žáků dobře vedla na okrskové soutěži požárních družstev ve Zdemyslicích. Brigádnickou prací vybudovali požárníci velmi potřebný sušák na hadice v prostoru požární zbrojnice. Jeho výstavba znamenala přinos pro péči o svěřenou techniku a výzbroj, jejichž hodnota v Nezvěsticích činila v tomto roce 550.000,-Kč včetně budovy požární zbrojnice. V r.1968 se okrskové soutěže v Žákavé zúčastnilo družstvo mužů, a družstvo žáků, které postoupilo do okresního kola. I tam si žáci vedli dobře a obsadili mezi 16 družstvy 4.místo. Dobrou práci požárníků narušila v tomto roce vážná porucha zásahového vozidla T-805. Po dobu jeho opravy bylo nutno používat místo něho nákladního vozidla místního národního výboru, které však nebylo pro účely požární ochrany vybaveno. Zásahová jednotka zasahovala v r.1968 celkem čtyřikrát. Značně rozsáhlý byl požár obytné budovy p.V.Šimány v Nezvěsticích - Olešné, který vypukl ve večerních hodinách a než byl zpozorován a ohlášen, značně se rozšířil. Tím byla jeho lokalizace a likvidace obtížnější. V r.1969 byly organizovány oslavy 85. výročí založení sboru v Nezvěsticích. Na místním stadionu se konala okrsková soutěž požárních sborů 13.okrsku a po jejím ukončení bylo uspořádáno velké námětové cvičení na objekty ČSAD. Byla předvedena dálková doprava vody na velkou vzdálenost pomoci několika strojů a hadicového vedení. Přítomní občané byli svědky příkladné souhry jednotlivých zásahových jednotek. Značně náročné bylo zejména zajištění dostatečného množství vody dopravovaného na požářiště od vzdáleného vodního zdroje. Odpoledne se konala slavnostní schůze a po ní taneční zábava. Nečekaný ohlas mezi občany měl Den otevřených dveří v požární zbrojnici, kde se všichni občané mohli seznámit s úrovní a stavem požární techniky, výzbroje a výstroje, kterou má požární jednotka k dispozici. Koncem roku byla požární technika rozšířena o cisternový automobil PRAGA - RN, který, ačkoli šlo o vyběhlý a již nepoužívaný typ nákladního automobilu, značně zlepšil zásahové možnosti místního požárního sboru. Umožňoval provést první zásah u požáru z vlastního zdroje vody do doby, než by bylo vybudováno dopravní hadicové vedení. A rychlý zásah rozhoduje o průběhu celého vývoje požáru. V r.1970 byl tento cisternový vůz z příkazu okresní inspekce požární ochrany přesunut do Starého Plzence a náš sbor dostal výkonnější a modernější cisternový automobil typu CAS-18 Zil 130.
1971 - 1975
Významným krokem ke zvyšování požárnických znalostí bylo uspořádání kursu k získání odznaku požárnické odbornosti "Vzorný požárník III.stupně" v r.1973, jehož se zúčastnili převážně příslušnici zásahové jednotky. Okrskové soutěže 13.okrsku ve Zdemyslicích se v r.1973 zúčastnila dvě družstva mužů a dvě družstva žáků. Vyznamenala se obě družstva mužů, z nichž starší muži obsadili s nepatrným bodovým rozdílem první místo před druhým nezvěstickým družstvem - mladšími muži. K oslavě 90.výročí založení požární ochrany v Nezvěsticích 16.června 1974 byla opět připravena řada hodnotných akcí pro požárníky i veřejnost. Byly zahájeny ráno dnem otevřených dveří požární zbrojnice. Při dopoledním námětovém cvičení na objekty školy bylo použito nejmodernější techniky a zúčastnily se ho vybrané požární jednotky z celého okresu Plzeň-jih. Cvičeni vyznělo velice příznivě a přítomní diváci z řad občanů mohli vidět opravdu hodnotnou podívanou a posoudit vysokou úroveň současné požární ochrany. Na odpolední slavnostní schůzi bylo vzpomenuto všech, kdo se během 90 let snažili o naplnění požárnické myšlenky a řada zasloužilých členů nezvěstické organizace byla odměněna za svou práci v požární ochraně. Na shromáždění předal předseda krajského výboru SPO s. M. Ulč předsedovi nezvěstické organizaci čestné uznání KV SPO pro celou organizaci. V rámci těchto oslav se 7.července konalo okresní kolo soutěže požárních družstev mužů, žen a mládeže, den předtím semifinále této soutěže. Obě akce připravené ve spolupráci s OV SPO Plzeň - jih byly organizačně velmi dobře připraveny. V r.1975 málo příznivém pro naši obec a požární ochranu vykázal místní požární sbor mimořádně zvýšenou aktivitu, zejména v zásahové činnosti. Již 26.února vyjela zásahová jednotka k požáru místního pohostinství Jednoty u nádraží. Požár vznikl v časných ranních hodinách, kdy celou obec halila hustá mlha, takže by1 zpozorován, až když plameny šlehaly nad střechu. Okamžitým zásahem se sice podařilo uchránit přilehlý sál, ale značné škody vznikly na pohostinské budově (100.000, -Kč). Brzy nato 4.března vyjela zásahová jednotka k požáru stodoly JZD Pokrok ve Spáleném Poříčí, kde i přes velké nasazeni sil a prostředků vznikla škoda 247.000,-Kčs.
Povodeň v dubnu 1975
K největší živelné katastrofě v dějinách naší obce, na niž se jistě dlouho nezapomene, došlo v předvečer l.máje. Po nesmírně prudkém lijáku se rozvodnil nepatrný Olešenský potok tak, že přívaly vod během necelé hodiny zaplavily všechna obydlí ležící podél potoka v dolní části 0lešné a částečně i Nezvěstic. V některých domech dosahovala voda v obytných místnostech až výšky 150 cm. Požárníci mnohdy s nasazením vlastního života zachraňovali osoby, které nemohly zatopené domy opustit, tonoucí zvířata a majetek postižených občanů. Jen velice namáhavě se dostávali do zatopených objektů. Voda byla ledová a silný proud ohrožoval i životy zachránců. Přes toto nebezpečí se obětaví požárníci vrhali do ledových vln a zachraňovali, co se ještě zachránit dalo. To trvalo až do pozdní noci, kdy se stoupající hladina ustálila a pomalu začala klesat. Druhý den oslavili nezvěstičtí občané svátek práce usilovnou prací. Prvomájový průvod byl odvolán a byla operativně zorganizována brigáda celé sloučené obce na pomoc občanům v postižené části. A jako vždy stáli v prvních řadách požárníci. Odklízeli naplavené bláto, čistili dvory, čerpali vodu ze zatopených sklepů a studní. V této práci pokračovali i celé dva následující dny. Další požáry Zvuk poplachové sirény se však ozval v tomto roce ještě několikrát. 11.června odjela zásahová jednotka k požáru seníku na farmu JZD Šťáhlavice, kde se okamžitě zapojila do hasebních prací. Čtyřikrát do konce roku vyjížděli ještě požárníci k požárům vzniklým samovznícením nesprávně uložených briket. Likvidace těchto požárů byla velice složitá a nebezpečná, protože při ní byla těžká fyzická práce při vyhazování či vynášení briket ze sklepů spojena s pobytem v silně zakouřeném prostředí, s nebezpečím otravy kysličníkem uhelnatým. Při těchto čtyřech požárech prošlo rukama požárníků více než 20 tun briket. Podstatně příjemnější bylo společné cvičení CO uspořádané ZO SPO ve spolupráci a místní skupino ČČK, na němž byly 243 přítomným občanům předvedeny ukázky poskytování první pomoci a používání ručních hasicích přístrojů a dalších jednoduchých hasebních prostředků. Při námětovém cvičení na objekty výrobny krmných směsí ZZN v Nezvěsticích na sklonku r.1975 si zásahová jednotka v součinnosti se závodním požárním družstvem ověřila možnost rychlého a účinného zásahu v prostředí, kde je možný výbuch organických prachů.
1976 – 1980
V r. 1976 došlo k novémo uspořádání okrsků , které byly podstatně rozšířeny. Již v rámci nově vytvořeného Spálenopoříčského okrsku - se podařilo po několikaleté přestávce, v níž se nám práce a mládeží nedařila zejména pro nedostatek vhodných vedoucích, utvořit patnáctičlenný kolektiv mladých požárníků pod vedením dvou mladých a schopných požárnic. Ustavení žákovského kolektivu předcházely desítky hodin propagační práce zejména mezi školní mládeží. Pořádání besed s požárnickou tématikou spojených s promítáním filmů ve škole se stalo již tradicí. Formy práce však jsme museli rozšířit o různé hry a soutěže. Trvalý vztah chlapců k požární ochraně bylo nutno vzbudit a pěstovat zpřístupněním požární techniky. Záměr se podařil a mladý kolektiv se s chutí pustil do práce. Dalším významným mezníkem ve vývoji požární ochrany v ČSSR bylo zavedení výcvikového roku jakožto nové formy výcviku požárnických jednotek. Je to soubor teoretických školení a praktických zaměstnání z oboru požární ochrany a civilní obrany, plánovitě rozdělený do jednotlivých měsíců roku. ZO SPO v Nezvěsticích se provedením I.ročníku výcvikového roku zařadila mezi přední požární sbory okresu Plzeň -jih. V březnu 1977 byla v celookresním měřítku zavedena další forma aktivního boje proti požárům zahrnující zkvalitnění práce požárníků v oblasti prevence - Týden požární ochrany, který dostal později po hlubším rozpracování a úpravě současný název Březen - měsíc požární ochrany. Nezvěstičtí požárníci uskutečnili v rámci prvního ročníku Týdne požární ochrany mimo jiné velké námětové cvičení s cílem zajistit dostatek vody pro zásahy v různých částech obce. Na základě zjištěné situace bylo urychleně přikročeno k rekonstrukci požárních nádrží zejména v korytě málo vodnatého 0lešenského potoka, který je pro převážnou část obce nejsolidnějším zdrojem většího množství požární vody. Zásahová jednotka zaznamenala v tomto roce dva výjezdy: k požáru družstevní líhně kuřat v Žákavé, která již byla při příjezdu požární jednotky zcela v plamenech a k požáru nesprávně uložených briket. I v dalším roce zasahovali požárníci dvakrát při samovznícení briket - na skládce Uhelných skladů a ve sklepě mateřské školky. V r.1978 se sbor požárníků rozhodl obnovit starou tradici staročeských májů. Příprava organizačně velmi náročné akce, při niž spolupracovali i členové mládežnické organizace, si vyžádala stovky hodin volného času většiny členů, výsledek překonal očekáváni a Staročeské máje byly nejlepší společenskou a kulturní akcí v obci v tomto roce. Organizace SPO se zúčastnila také oslav 100. výročí založení hasičského sboru ve Spáleném Poříčí, na jejichž přípravě se do jisté míry i podílela. Oslavy byly organizačně velmi dobře připraveny a staly se důstojnou přehlídkou nejen současné úrovně požární ochrany, ale i jejího dlouhého vývoje. Rok 1979 byl rokem oslav 95. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Nezvěsticích, v jejichž rámci bylo provedeno velmi zdařilé námětové cvičeni. Naše zásahová jednotka spolu s jednotkami ze Spáleného Poříčí a Milínova při něm předvedla přítomným občanům dopravu vody hadicovým vedením na velkou vzdálenost s předávkou ze stroje do stroje a kyvadlovou dopravu vody cisternovými automobilovými stříkačkami. Bylo použito místní VAS 18 Zil 130 a cisternových požárních automobilů ze Spáleného Poříčí, Starého Plzence a z Blovic. Ve spolupráci s JZD Pokrok v Nezvěsticích bylo uspořádáno ještě jedno ukázkové propagační cvičení, které mělo občanům přiblížit postup při likvidaci požáru těžkou a střední pěnou. V r.1979 se podařilo ustavit družstvo žen, které se pustilo do práce s velkým elánem. Zúčastnilo se okrskové soutěže v Lipnici (3.místo), memoriálu J. Matase v Blovicích a memoriálu V.Kašparka v Hradci u Stoda. V r.1981 byla dobrá práce nezvěstických požárníků nejlépe oceněna tím, že bylo provedeno přezbrojení zásahové jednotky tou nejmodernější technikou, kterou jen lze požární jednotku střediskové obce vybavit. Dostala dva nové vozy, takže měla v té době k dispozici nový cisternový automobil CAS 25 ŠKODA 706 RTHP, nové zásahové vozidlo DVS 12 Avia 30, osobní terénní automobil GAZ M - 461 a přívěsnou stříkačku DS -16. Pro výcvik požárních družstev, zejména žen, měla k dispozici přenosnou stříkačku PS-8. Ještě téhož roku měla zásahová jednotka možnost ukázat, že nově svěřené nemalé hodnoty se ocitly v dobrých rukou. Byl pošmourný, říjnový den a obcí se po dlouhé době opět rozlehl táhlý zvuk poplachové sirény ohlašující, že někde přestal být oheň dobrým pomocníkem a stal se zlým pánem. Za pouhých 6 minut vyjely oba nové vozy k požáru stodoly ve Střížovicích. Byly na místě požáru první a okamžitě byly zahájeny hasební práce zásahem z cisterny. Mezitím bylo z druhého vozidla prováděno dopravní vedení od požární nádrže vzdálené asi 200 m. Při příjezdu zásahové jednotky byl již požár rozšířen na celý objekt, takže i když byl brzy lokalizován a zlikvidován, vznikla na objektu značná škoda. V r.1982 zasáhli nezvěstičtí požárnici u požáru lesního porostu na Kohoutech. Požár nebyl velký, takže nebylo problémem jej soudobou technikou ve velmi krátkém čase likvidovat. Bohatá byla i jejich další činnost. Výsledky dobré a poctivé práce se nejlépe ukázaly na okrskové soutěži uspořádané ve Spáleném Pořičí k 105.výročí založení požární ochrany. Všechna tři soutěžní družstva, jež reprezentovala nezvěstickou ZO SPO (dvě družstva mužů a družstvo žen, se ve svých kategoriích umístila na předních místech. Každoročně provádějí požárníci preventivní protipožární prohlídky obytných budov, chat, společenských zařízení a veřejných provozoven.Důsledným odstraňováním závad zjištěných při těchto prohlídkách se již předešlo mnohým požárům a byly tak zachráněny značné hodnoty. Úspěšné plnění úkolů bylo kladně hodnoceno různými orgány lidosprávy a Svazu požární ochrany, které propůjčily nezvěstickým požárníkům - jednotlivcům i celé organizaci - různá čestná uznání a odznaky. Od r.1969 do r.1984 bylo 13 členů vyznamenáno čestným uznáním okresního výboru Plzeň-jih, 3 členové dostali čestné uznání ústředního výboru SPO, 1 člen (s. A.Černý) čestné uznání federálního výboru. 10 členům byly uděleny odznaky za příkladnou práci, jednomu členovi (předsedovi výboru s.Černému) odznak za zásluhy a odznak za mimořádné zásluhy. 17 členů získalo odznak odbornosti a to 9 členů VP III.stupně, 7 členů VP II. a 1 člen (s.V.Hofman) VP I.stupně. Rovněž místní organizaci jako celku byla udělena řada uznání za úspěšné či vzorné plnění úkolů požární ochrany a to čestné uznání ÚV ČSPO v r.1961, rady ONV Plzeň-jih v r.1965 u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou, MNV Nezvěstice k 85. výročí organizace (1969), čestný odznak UV ČSPO "Za zásluhy" (1974), krajským výborem ČSPO Západočeského kraje čestné uznání k 90.výročí (1974), okresním výborem Národní fronty Plzeň-jih v r.1978.
Velký požár v Nezvěsticích v r.1866
V pamětní knize mlynáře J.Tyla, který byl prvním velitelem nezvěstických hasičů, je mnoho místa věnováno i požárům, které postihly Nezvěstice v minulém století. Z jeho kroniky uvádíme (doslova, bez jazykových úprav) podstatnou část vyprávění o požáru, který více než před 100 lety způsobil velké materiální škody a vyžádal si i lidské oběti. "Bylo to r. 1866 - 22.října, právě o havelském posvícení v pondělí večer po deváté hodině, když se rozlehl zoufalý pokřik HOŘÍ! Za velikého východního větru počala hořeti v dolejší hospodě číslo 26 dřevěná stodola, se všemi zásobami naplněná. Požár, podporován velkým větrem (ráno bylo u Nezbavětic na polích plno shořelých povřísílek z došků, větrem až tam zahnaných), rozšířil se brzy na veškeré budovy dřevěné, slámou kryté, vyjma šenkovny, která byla kryta šindelem, památka z dob panských činžovních hospod. Šenkýřova nejstarší dcera Marjánka právě nesla putnu mouky ze mlýna, kde obilí mleli. Když přišla do polovice panské louky a viděla, že jejich stodola hoří, postavila putnu s moukou na louku a běžela, aby vynášením zachránila, co se ještě zachrániti mohlo. Šenkýř Nekola měl veliký dobrý sklep, o němž se ještě nedlouho před osudným dnem za řeči o požáru vyjádřil, že by se mohli v jeho sklepu všichni zachrániti a všechno tam odnésti. Když oheň povstal, nejdříve se vyhnal dobytek na zahradu, peřiny a šatstvo do sklepa. Vynášení toto se již dělo pod hořící střechou, takže v přístřešku mezi šenkovnou a sklepem na vynášející již padal oheň. Šenkýřka vyběhla a malými dětmi, ale šenkýř s dcerou Marií ještě běželi posledně s kufrem prádla do sklepa, aby se více nevrátili. Požár se zhoubně rozšiřoval na všechny strany. Sousední chalupa u Studených č.28 hořela zároveň s hospodou. U Martinů č.27 byly všechny budovy v jednom ohni. Nejvíce hořel dřevěný sroubek u Martinů, chovaje na zimu připravené zásoby másla a medu. O tomto hořícím sroubku vypravovali sousedé, jak hořel a jak pojednou vyletěl modrý plamen a letěl až na stodolu u Holubšů č.6, která počala také hořeti. Také statek u Prokšů č.8 již byl celý v ohni. Přišli lidé z okolních obcí, aby pomohli zachraňovati, ale nebylo možno, poněvadž vše již bylo jako ve výhni. Po jedenácté hodině v hospodě už počalo dohořívati a tu by1 teprve pohřešen šenkýř s dcerou. Hned se počala šířiti domněnka, že jsou ve sklepu. I zatáhli šťáhlavskou panskou stříkačku k ohni přivezenou ku sklepu a počali oheň před sklepem hasiti. Stříkačka tato byla v celém kraji jediná a jak nedokonalá. Byla dřevěná bez hadic, které nebyly tehdy ještě známy, a stříkala s přestávka.mi, poněvadž měla jen jeden píst. Po dlouhé době byl umožněn přístup ku sklepu a tu bylo viděti uzavřené železné dveře. Když byly dveře otevřeny, nedalo se dovnitř vejíti pro množství kouře. Když byl sklep provětrán a přístupný, našli šenkýře s přehozeným kabátem přes hlavu a dceru Marii taktéž se zahalenou hlavou sukní ležeti v zadní části sklepu na bramborách oba mrtvé - zadušené. Veškeré kříšení bylo marné, protože příliš dlouho trvalo, než se jim mohlo pomoci. Co předcházelo zadušení obětí požáru, těžko se domysliti. Na kouř šenkýř nepomyslil, že by se mu mohl státi osudným, snad by byli mohli i tím ohněm zpět ještě proběhnouti. Když šenkýř viděl, že kouř a žár se tlačí do sklepu, z kterého už nebylo východu, uzavřeli za sebou železné dveře, ale kouř hnán velikým větrem přímo na vchod sklepu, tlačil se stále více dovnitř. Tu poznali, jaké jim hrozí nebezpečí, počali trhati pouhýma rukama cihly z dlažby a rovnati je na práh, domnívajíce se, že tím zamezí vnikáni kouře dovnitř. Práce tato ovšem šla pomalu a kouř vnikal dovnitř. Položili za dveře pouze dvě vrstvy cihel a když viděli, že to práce marná, utekli do zadní části sklepu, aby tam se zachránili. Hledali záchranu a nalezli smrt. Z velikého spáleniště příšerně trčely jen ohořelé stromy a klenuté kuchyně s komíny do výše. Po požáru snažil se každý v malé tehdy obci čítající 46 čísel pohořelým všemožně vyjíti vstříc. Šenkýřka byla přijata do bytu u Cacánú č.7, kde dále vedla živnost hostinskou. Dobytek zachráněný byl rozdělen mezi sousedy. Postavení pohořelých bylo zoufalé. Dobytek byl včas zachráněn, ale pro něho nebylo ani stéblo slámy a píce a pro sebe neměli ani kousek chleba. Požár zničil hospodu úplně, u Studených střechu na chalupě, u Martinů celý statek, u Prokšů mimo nedávno vystavený srub všechny budovy a u Holubšů stodolu úplně. Jakým způsobem vznikl požár se nevysvětlilo."
VYBAVENÍ POŽÁRNÍHO SBORU TECHNIKOU BĚHEM UPLYNULÝCH 100 LET
V r.1884 byla zakoupena u firmy R. A. Smekal, Smíchov, čtyřkolová dvoucylindrová ruční stříkačka za 628 zl. a celková výzbroj za 1.162 zlatých. V r.1930 byla z prostředků hasičského sboru zakoupena nová dvoukolová motorová přívěsná stříkačka Vikov HP 45, za 40.000,- Kč, která byla chloubou sboru, protože mohla stříkat šesti proudy. V r.1948 byl zakoupen dopravní vůz Ford 45 k převozu členstva a motorové stříkačky. S tál 66.000,-Kčs a byl zaplacen z pokladny požárního sboru. V r.1956 - OIPO v Blovicích byl veřejnému požárnímu sboru v Nezvěsticích přidělen dopravní vůz DVS 8 Tatra 805 a přenosná motorová stříkačka PS 8. V roce 1970 byl převeden do VPS Řenče. V r.1969 byl přidělen starší cisternový vůz CAS 16 Praga RN. V r.1970 byl převeden do VPS Starý Plzenec. V r.1970 byl přidělen zánovní cisternový automobil CAS 18 Zil 130 z VPS Blovice, kde byl do této doby v provozu. V roce 1981 byl převeden do VPS Starý Smolivec. V r.1979 byl přidělen osobní terénní automobil typu Gaz M-461 po generální opravě. Je stále v užívání. V r.1981 byl přidělen nový cisternový automobil CAS 25 Škoda 706 RTHP a nový dopravní automobil DVS 8 Avia 30. Oba nové moderní vozy jsou dosud v užívání našeho VPS.